Začal mediálně atraktivní boj proti majetku ruských oligarchů v ČR. Ale moc nepostoupil. Ministr financí si stěžuje, že skuteční vlastníci se skrývají za těžko dohledatelnými strukturami různých firem kdesi. Jenže kdo za to může?
Identifikace klienta byla nejdůležitějším nástrojem boje proti praní špinavých peněz už od samého začátku historie. Již dlouho je jasné, že právnické osoby a svěřenské fondy poskytují velký prostor zneužívání firemních struktur k praní peněz, korupci, daňovým deliktům, zneužívání systémů veřejných zakázek a jiné finanční kriminalitě. EU se této problematice věnuje teprve od roku 2015 a jednotlivé státy zahrnují postupně patřičnou problematiku do své legislativy. Jsou-li s tím spojeny ekonomické zájmy těch, kdo mají úpravu legislativy na starost, je zřejmé, že ne vždy je začlenění požadavku na rozkrytí skutečného vlastníka, přesněji beneficienta (tedy toho, komu daný podnik přináší výhody), provedeno dobře. Vzpomeňme jen na problém s „protlačením“ prostého a všem jasného pohledu na to, komu patří Agrofert. A to se týká EU, mimo ni je situace leckdy ještě horší. Není tedy divu, že v ostatních zemích leckdy není dosud možné dohledat skutečné vlastníky firem, které jsou fíkovým listem kryjícím skutečné majitele nemovitostí a firem u nás.
Nakolik tedy bude hledání majetku ruských oligarchů u nás úspěšné je těžké odhadovat. Musím za sebe přiznat, že jsem poměrně skeptický v době, kdy ministerstvo financí leží v náručí ODS. Tedy té strany, která zásluhou svého tehdejšího předsedy Klause všemi možnými prostředky bránila i tak zásadní věci, jako je znemožnění státních zakázek a dotací firmám s akciemi na doručitele. Přitom tento typ akcie nelze registrovat v jakékoli evidenci, jež by umožňovala dohledání jejich vlastníka. Krom toho listinné akcie na doručitele lze převádět pouze jejich fyzickým předáním z rukou jedné osoby do rukou osoby druhé. Nelze je převádět zápisem v evidenci, jež by umožňovala dohledání vlastníků těchto akcií, tak jak je to možné u zaknihovaných akcií. Již věcný záměr zákona obchodních korporacích z roku 2001 předvídal zrušení listinných akcií na doručitele (majitele) a povinné zaknihování všech akcií. Nicméně Klausova vláda od tohoto záměru upustila a místo dobrých argumentů pro jejich převedení na akcie zaknihované, tedy registrované na nějakém místě, dbala na ekonomické zájmy svých kmotrů. Rád se tedy nechám přesvědčit, že jsem se mýlil, že ODS opravdu překročila svůj stín a dohledání skutečných vlastníků nemovitostí ruských oligarchů nejen že nebude blokovat, ale udělá pro něj maximum.