Tak nám nedávno jeden odborník na energetiku v Hospodářských novinách vysvětlil, že energii z jádra můžeme nahradit větrnými elektrárnami. Co na tom, že při výpočtu jejich počtu se spletl o řád, to se odborníkovi může stát, hlavně že má dobře vymyšlený princip. Ale můj neodborný mozek se stále trápí otázkou, jak budeme svítit, až přestane foukat. Pokud vím,nemáme žádné zdroje energie, které bychom mohli okamžitě při utichnutí větru spustit – v Alpách nežijeme, a tak těch řek, které bychom mohli vypustit do elektrárny, moc není. A co v mezidobí mezi tím, než vítr utichne a kola vodní elektrárny se roztočí? Odborník mi to nevysvětlil a já tomu nerozumím. Asi je to tím, že používám jenom selský rozum.
O tom, jak se pozná odborník, jsem přemýšlel zrovna nedávno. Šel jsem venčit psa, a protože už bylo po půlnoci, tak jsem jej výjimečně vzal bez vodítka, jen tak volně. A viděl jsem, jak ten pes, který je obvykle zvyklý na jistotu spojení se svým pánem, je najednou bez vodítka nejistý a jak se mne drží blízko. A při tom jsem si vzpomněl na odborníka, který nedávno někde vysvětloval, jak je vlastně retardovaným spoluobčanům dobře, když je připravíme o klecová lůžka. Jak jim poskytneme volnost. A zase ten můj hloupý selský rozum uvažoval nad paralelami mezi zvířetem a člověkem, který sice zvířetem není, ale jehož uvažování jistě vychází z podobných principů. A kladl jsem si jistě hloupé otázky, jestli je opravdu chovancům ústavů lépe, když je o jistotu klecového lůžka připravíme, když ten můj pes na druhou stranu je viditelně spokojenější s jistotou vodítka. Ale odborník asi ví, co říká, proto je to odborník.
Zajímavé čtení mi při úvahách poskytl článek v prvním čísle letošního Respektu, kde Anneke Hudalla líčí chod redakce. Věta „Švagr mé přítelkyně zná někoho, jehož známý se v tom skutečně vyzná.“ mi teprve otevřel oči. Odborník je tedy ten, kdo se zná s někým, kdo se zná s novinářem. Jsa technicky vzdělán ale vím, že takový známý dokáže novináři nakukat úplné nesmysly, alespoň v mém oboru jsem jich i na stránkách Respektu zaznamenal již celou řadu. Pokud je člověk rozumný, pak asi prohlásí „Promiňte, tomu já nerozumím, já mám pouze svůj názor, který se opírá o určitá fakta a který reprezentuje mou zkušenost“.
Možná tedy známost nestačí. Jak říkají matematici, je podmínkou nutnou, ale nikoli postačující. Možná, že tou druhou podmínkou pro to, abych se stal odborníkem, je tendenční výklad faktů, který může být i v rozporu se zdravým rozumem. Ještě štěstí, že jsem jen laikem a nikoli odborníkem!