Reklama
 
Blog | Igor Luhan

Po třiapadesáti letech

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky – učí nás historie. Začal jsem o té poučce pochybovat, když jsem poslouchal pondělní projev Putina k národu. Přece jen pamatuji rok 1968 i tu propagandu, jíž nás tenkrát mírotvorci z východu agitovali. Že by zapomněli vyměnit propagandistu? Asi ne, jen pohled na svět okolo se nezměnil. Byli v projevu po zuby ozbrojení agresoři přichystaní na hranicích zaútočit, trpící občané kteří by rádi přivítali Rusy, nezištná pomoc od Ruska. Ale i historie, z níž se vytáhne jen to, co se hodí, a pocity nahradí fakta. Jen dělnicko-rolnická vláda tam chyběla, zato přibyla velice zajímavá úvaha o tom, že národní sebeurčení v sovětské ústavě stejně neplatilo a je škoda, že Stalin jej z ústavy nevyhodil. A pak skutečný odpor k zásadě, že každý stát by si měl zajistit svou obranu po svém.

Ty argumenty mohou zabrat jen na toho, kdo by věřil, že NATO jen jen zaútočit na východ. Kdo tu nežije, možná tomu věří. Kdo tu žije a vnímá své okolí, musí mu být jasné, že s velkým vlivem veřejného mínění a rozvinutou občanskou společností „by to prostě neprošlo“. A nejen u nás, o to víc na západ od nás. Asi nejsem sám, kdo to takhle vnímá. Potvrzuje to i fakt, že členové Pirátské strany, které lze těžko podezřívat z militarismu, jednoznačně v interních hlasováních podporují naše setrvání v NATO i jeho rozvoj.

Mimochodem, v té souvislosti jsou ironií spamy, které dostávám, a v nichž se neustále tvrdí jak jsou Piráti proti NATO. Zvlášť humorné je to když to přijde od voliče ODS, reprezentované europoslancem Zahradilem, s jeho stálým pročínským postojem a snahou rozebrat EU. Ještě že ministr zahraničí této vlády je od Pirátů, s jejich důrazem na lidská práva v zahraničí.

Reklama