Letos by mě měl zaměstnavatel pochválit. Už na začátku roku, zatímco spolupracovníci přemýšlejí nad zimní dovolenou, mám už pevně stanoven termín dovolené letní. Takže je možné dobře organizovat práci i výpadky. A to vše proto, že moje dovolená bude na vodě.
Již před pěti lety jsem měl vypůjčenou loď v severním Nizozemí – Frísku a po vodě jsem projel řadu kilometrů. Není to nic složitého – s loděmi do délky 12 metrů, s nimiž se nejede na volné moře či velká jezera s charakterem moře, můžete jezdit jen po krátkém zaučení. Taková loď se řídí lépe než auto, nemá spojku a nechcípá, když přidáte, jede rychleji a když uberete, zpomalí. Na to, že se vlastně nezatáčí předkem, ale zádí lodi, si také zvyknete velice rychle a zjistíte, že to je velmi pohodlné (zajímalo by mě, jak se jezdí s kombajnem, ten také zatáčí zadní částí). Pro začátečníky má loď ještě na přídi jakési čerpadlo, které žene vodu do strany a které se ovládá přídavnou páčkou. Takže když je nejhůř, je možno přesunout i předek lodi a jet tedy částečně bokem – to u auta nemám.
Loď nemá brzdy. Ale při rychlosti, kterou se jede, to vůbec nevadí, zpětný chod dokáže zázraky. Takže vlastně je potřeba dbát pouze jednoho pravidla: loď nesmí stát. Jakmile nejede, není vůbec ovladatelná a každé zafoukání větru ji určitě přesune tam, kam nechcete. Proto při čekání je třeba loď uvázat, pokud se vám to zdá pracné, je možno s ní kroužit na místě. Prosté, ale přesto jsem se zpočátku, když jsem loď v půjčovně přebíral, setkal s nedůvěrou: „Z České republiky? A budete to umět?“ Nedůvěra byla odstraněna až po půldenní společné jízdě, kdy zástupce půjčovny viděl, že když to zvládnou Němci, tak to Čech zvládne také. Německá klientela je ta, na niž v té době byli (a patrně stále jsou) ve Frísku zvyklí.
Zážitky z cestování lodí jsou však neopakovatelné. Průjezd centrem starého města, kde před vámi ručně otevírají staré zvedací mosty a na kanále jen o něco širším než vaše loď projíždíte mezi zahrádkami jednotlivých domů, na nichž obědvají místní obyvatelé, je prostě něco nezapomenutelného. Už proto, že ti místní obyvatelé vůbec nevypadají, že by byli znechuceni vaší přítomností kousek od svého soukromí, ale naopak se usmějí a zdviženou rukou signalizují, že o vás vědí a že je vše v pořádku. Nesmírně fotogenický je naopak průjezd vodním kanálem (akvaduktem) nad dálnicí, po níž proudí auta. No kde se Vám to může stát?
Ani „obyčejná“ cesta krajinou není vůbec marná. Že je Holandsko placaté? Ano, je, a vůbec to nevadí. Protože úroveň hladiny vodních toků (tedy toků – ona ta voda většinou vůbec neteče) je pár centimetrů pod úrovní krajiny, někdy dokonce i nad ní. A tak máte z paluby lodi nádherný výhled daleko do kraje. A protože na takové lodi je poměrně dost místa, tak máte s sebou i kola – a kam se nedá zajet lodí, tam je to v Holandsku na kole kousek.
Nejlepší jsou ale parkoviště, nebo jak se tomu říká. Prostě čistá posečená louka na břehu kanálu, u ní několik bíle natřených kolíků pro uvázání lodi a popelnice na odpadky. Jinak čisto a klid. Kdo nehledá noční ruch, ten vůbec nemusí do doků a do přístavů, ale využije veškerý komfort, který si veze s sebou (teplá voda, sprcha, kuchyňka) v přírodě. A ještě se v noci pohoupe, když kolem jede nějaký opozdilec.
Zní to jako reklamní text. Ale není. Musím totiž zmínit i jednu nevýhodu. Ono to totiž kupodivu nevyjde až tak draho (ve Frísku cena srovnatelná s vypůjčením bungalovu), a tak na jaře už bývá celá sezóna vyprodaná. Ta nevýhoda je tedy v tom, že je potřeba objednávat co nejdřív. Já už jsem se zajistil – tentokrát do Alsaska, tam je to v kopcích. Bohužel jsem tedy musel naplánovat svou dovolenou už teď, ať se děje cokoliv. Ale zaměstnavatel je rád – už dnes ví, kdy v práci nebudu. Dbejte o blaho svých zaměstnavatelů, zážitky z lodi vám to vynahradí.