Na stránkách Wikipedie se dočteme o dopadech státního bankrotu:
Státní bankrot postihuje věřitele státu, jeho hospodářství i občany.
- Stát ztrácí bankrotem důvěru a není pak schopen – alespoň dočasně – získat normální úvěr (například prodat své dluhopisy). Musí se obrátit na Světovou banku, Mezinárodní měnový fond (MMF) a podobně, kteří mu ovšem úvěr poskytnou jen za velmi nepříjemných podmínek rozpočtové kázně (například snížení platů a důchodů, případně jiných výdajů).
- Občané ztrácejí devalvací nebo reformou měny značnou část svých úspor a v důsledku státního bankrotu dochází obvykle i k bankovním, ekonomickým a měnovým krizím, k růstu nezaměstnanosti a podobně.
Je zřejmé, že nemusí dojít až k bankrotu, aby se řada těchto symptomů projevila již dřív, jako prostý důsledek předlužení státu a jeho špatné prognózy. Proto se současné státy, které se dostaly do špatné pozice, často snaží vyjednávat s MMF ještě před vlastním bankrotem, aby si vyjednaly lepší podmínky. Dopady na obyvatele to ale má podobné:
- znehodnocení úspor,
- zvýšení daní a snížení důchodů,
- hospodářské problémy a zvýšení nezaměstnanosti.
Na podobný aspekt upozorňuje tady (http://respekt.ihned.cz/audit-jana-machacka/c1-39987680-cez-a-duchodova-reforma-jaka-reforma) i Jiří Macháček, když konstatuje, že „to neustálé posouvání hranice pro odchod do důchodu je také svého druhu plíživým bankrotem či tzv. defaultem (nedodržením závazků). Stát se totiž postupně vzdává svých původních závazků“. Podívejme se tedy na jednotlivé faktory a co s nimi.
Znehodnocení úspor, devalvace.
S tímto rizikem se dá bojovat snadno již teď, a to tím, že naše úspory budou v cizí měně. Je to riskantní v situaci, kdy, jako dosud, česká koruna vůči cizím měnám, především Euru, posilovala. Úspory v cizí měně se tím samy znehodnocují. V dané situaci z krátkodobého hlediska je rozumné mít finanční rezervy v korunách. Příklady však ukazují, že před blížící se krizí státy volnou směnu svých peněz mohou omezit a tedy směnu finančních je třeba načasovat až na objevení se příznaků krize – jímž může být i dlouhodobější pokles kursu koruny.
Problém je ale s případným penzijním připojištěním, na který stát poskytuje příspěvěk či daňové úlevy. To je vázáno na Koruny, znehodotí se úplně stejně a nic se s tím neudělá. Totéž platí například pro dlouhodobé termínované vklady v korunách, s omezenou možností předčasného výběru. Na takové instrumenty pozor!
Zvýšení daní a snížení důchodů a podpor
Tady pomůže stát se účastníkem daňového a sociálního systému ve zvolené zemi místo ČR. Základní informace dává server BusinessInfo provozovaný společností CzechTrade (viz tady). Pro podnikatele to znamená zaregistrovat v dané zemi zdroj svého příjmu, tj. podnikání. Nedávno publikované statistiky jednoznačně ukazují, že to podnikatelé umí a využívají. Věnujme se ale situaci většiny, která pracuje za plat.
Základním problémem v oblasti daní je určení daňové příslušnosti (daňové rezidence) a určení rozsahu zdanění v daném státě. Pokud dojde k situaci, že si dva státy dělají nárok na zdanění jednoho příjmu (a to např. na základě bydliště v jednom státu a pracovního výkonu v druhém státu) použije se bilaterální smlouva o zamezení dvojího zdanění, která je mezi těmito státy uzavřena. Český daňový rezident, tj. poplatník s neomezenou daňovou povinností, je ten, který má na území ČR „bydliště“ nebo se zde „obvykle zdržuje“ (alespoň 183 dnů v příslušném roce). Z toho vyplývá, že získáním bydliště a zaměstnání v zahraničí (v rámci EU), se možná podaří vyvléct z bankrotujícího všeobjímajícího tuzemského státu. Povšimněme si, že o občanství se zde vůbec nemluví.
Problém nastává v okamžiku ukončení práce v zahraničí, protože se stáváme opět účastníkem českého sociálního pojištění. Primárně jde o penzi. V Estonsku je definováno několik typů penzí. Na starobní penzi dosáhne účastník s trvalým pobytem v Estonsku , který zde odpracoval alespoň 15 let a dosáhl věku 63 let. Formulace jednoznačně nepočítá s možností převodu praxe (tedy fakticky peněz, zaplacených do penzijního systému v jiném státě) a jejich započtení. Peníze zaplacené během naší praxe do průběžného důchodového systému budou v okamžiku, kdy stát rezignuje na své závazky, prostě ztraceny. Pro mladší je to výzva k tomu pracovat v zemi, které je dobře spravována, a neotálet. V mém věku už není jiné řešení než se s faktem smířit a pokud je jakákoliv možnost volby, vždy volit tak, aby vlastní příspěvky do průběžného penzijního systému byly co nejnižší.
Další typ penze v Estonsku je tzv. Národní penze. Zde je podmínkou pouze pobyt v Estonsku a věk 63 let. Výše této penze však skutečně není závratná, pouze 2008 estonských korun (3350 Kč). Bez finančního zázemí tato penze přežití neumožní. Tedy určitá míra úspor je pro osoby v pokročilejším věku nutností pro to, aby vůbec mohl o volbě státu uvažovat. Spoření na penzi (v jakékoliv formě) není jen propagandistickým výmyslem, ale na tomto příkladu se ukazuje jeho užitečnost – kdo nemá rezervy, zůstane rukojmím svých politiků.
Jak je to se zdravotním pojištěním? Na zmíněném webu CzechTrade se praví, že „V okamžiku, kdy začnete v jiném státě vykonávat výdělečnou činnost, začnete podléhat právním předpisům tohoto státu. … Zpravidla se automaticky stanete pojištěncem státu, v němž pracujete a obdržíte místní doklad o nároku na zdravotní péči.“ Pokud práce v zahraničí skončí, podléháte českým právním předpisům o povinném zdravotním pojištění. Avšak dle stránek estonského Fondu zdravotního pojištění, pojištěncem se stává i osoba pobírající sociální příjem v Estonsku (tedy patrně i důchodce), či osoba pobírající podporu v nezaměstnanosti (podle našich zákonů je možno do zahraničí převést vyplácení podpory v nezaměstnanosti na dobu 3 měsíců, postačí registrace na místním úřadě práce).
Má to vše jednu vadu – tiše se předpokládá, že se podaří zaměstnání najít. S omezenou znalostí jazyka a bez kontaktů to může být jistě velice obtížné – ale pokud by tady ke státnímu bankrotu došlo, pak by to proti stavu, který by tady zavládl, byl docela detail.
Hospodářské problémy a zvýšení nezaměstnanosti
Popis důsledků státního bankrotu se objevil i mezi blogy Respektu, například zde . Cituji: „V okamžiku, kdy nám nepůjčí cizinci, ani my sami, si stát naše zdroje vezme sám. Buď znehodnocením koruny tiskem nových peněz, kterými bude chtít dluh splatit, nebo měna zkolabuje díky nedůvěře devizového trhu, nejspíš půjde o kombinaci obojího. V každém případě dluh tvrdě a ve zkrácené lhůtě zaplatíme – tenhle exekutor bude neúprosný.“. Poučné bude jistě sledovat dopady očekávaného státního bankrotu v Řecku.
Ale již je zřejmé, že lze očekávat například prudké snížení zaměstnanosti ve státní sféře (a to nejen úředníci, ale všichni státní zaměstnanci, učitelé, apod.). Pro zaměstnané poklesne reálná mzda, což by však mohlo vést k tomu, že v montovnách, které tu vznikly, poklesnou i náklady na pracovní sílu a zvýšil by se zájem je v tuzemsku udržet, včetně pracovníků. Proti tomu ale bude nepochybně působit snaha zvyšovat sociální odvody a zdanění, což naopak může náklady na pracovní sílu zvýšit. Dopady do úrovně nezaměstnanosti je asi těžké dnes prognózovat, ale scénář, že prudce vzroste, je poměrně reálný.
Pokles hodnoty koruny jistě napomůže exportu a ten postupně může nastartovat další rozvoj, ale to jistě není rychlý a krátkodobý proces. Je tedy nepochybné, že více osob bude odkázáno na příspěvky státu, které se výrazně sníží, a kdo na ně odkázán nebude, tomu také reálné příjmy poklesnou. Společnost ve většině zchudne, ale najdou se jistě výjimky a sociální nerovnoměrnost se zvýší, se všemi dopady například do morálky společnosti. V prvním příspěvku této série jsem zmínil Lotyšsko po pádu a státní sanaci největší místní banky – a jak to pak na ulicích Rigy vypadalo.
Shrnutí
Tedy ve výsledku jsem neobjevil nic překvapivého. Shrnutí je následující:
- Dopady do měny lze eliminovat využíváním jiné vhodné měny.
- Není třeba měnit občanství, v okamžiku, kdy začnete v jiném státě vykonávat výdělečnou činnost, začnete podléhat právním předpisům tohoto státu a začleníte se do zdravotního pojištění a podobných služeb.
- Peníze vložené do průběžného penzijního pojištění jsou ztracené – mladší by neměli váhat s odchodem pracovat do lepšího cíle, starším nepomůže nic než mít vlastní rezervy.