Výběr cíle
V diskuzi k mému předešlému příspěvku se objevilo doporučení odejít do Západní Austrálie, která, jak z diskuze vyplynulo, je spravovaná odpovědně. Má to jednu nevýhodu – je to daleko. Čekal jsem, že někdo též doporučí některý z daňových rájů. Leč nestalo se tak – možná kvůli zprofanovanosti těchto zemí. Možná ale kvůli tomu, že „zdraví“ jejich hospodářství má stejné principy jako známé letadlo, tedy dokud přibývají noví bonitní obyvatelé, je dobře – ale co potom? Tak tam tedy také ne.
Zde bych navrhnul jinou zemi, kterou sleduji už od osmdesátých let, a která je přitom v EU. Je to Estonsko. Jen kvůli nedostatkům ve vzdělání žurnalistů, kteří problémy sousedního Lotyšska, stojícího na pokraji bankrotu, zobecnili na celé Pobaltí, jsou naše obecné představy o této zemi poněkud nepatřičně. V Lotyšsku se problémy vinou od devadesátých let, kdy významná banka Baltica (pro zemi významem srovnatelná s naší Spořitelnou) byla vytunelována a pod tlakem veřejnosti stát sanoval všechny střadatele z rozpočtu. To samozřejmě zanechalo své dopady nejen v rozpočtu, ale hlavně v morálce společnosti a způsobech podnikání, takže jako návštěvník Rigy jsem byl překvapen nepředstavitelnými sociálními rozdíly dávanými na odiv – žebrající děti vedle aut, která snad nebyla k vidění ani v Německu. To byla devadesátá léta, mezitím se situace trochu znormalizovala, ale zřejmě ne dostatečně a myslím si, že kromě známých strukturálních problémů a zahraničního zadlužení obyvatel a municipality si svůj vliv ponechaly i tyto faktory.
Naproti tomu Estonsko je malá země s počtem obyvatel o něco vyšším, než je v Praze. Ačkoliv s Lotyšskem jej váže část společné historie, návštěvník pozná rozdíl, a to nejen v jazyce. Dostává se do protestantské země a tomu odpovídající úroveň je vidět na mnoha místech. Přitom je třeba si uvědomit, z čeho tato země vznikla – před dvaceti lety tady dožíval Sovětský svaz s odpovídající úrovní technologie, infrastruktury i morálky. Jen jako zajímavost: železnou oponou s plotem, tak jak ji známe z naší západní hranice, byly odděleny od země i pláže na severním pobřeží u Finského zálivu. V danou hodinu se branky k moři zavřely a kdo se zapomněl v moři, strávil jeden nebo více dní ve vyšetřovací vazbě.
Pokud už by člověk měl možnost si vybrat „svou“ zemi, vždy půjde do značné míry o výběr srdcem. Z textu je zřejmé, že v mém případě to srdce směřuje k Estonsku. Velice si lidí v této zemi vážím, za to jak dokázali žít v době totality (málokdo ví, že protisovětští partyzáni zde byli v lesích až do začátku šedesátých let), tak za to, čeho dosáhli v poslední době. Infrastruktura v této zemi je srovnatelná s naší, výkonnost na obyvatele se té naší též blíží – ale stále mějme na zřeteli, z jakého počátečního stavu to vzešlo tam a zde. Z rozhovorů s lidmi mám dojem, že hrdost na svou zem je výrazně vyšší než u nás – záměrně píšu hrdost a ne nacionalismus, protože ta hrdost se projevuje snahou využit příležitost vlastního státu k tomu, že ten stát bude prosperovat. Pokud vím, v Estonsku za posledních 20 let nebyly stávky. Jak ukazuje např. http://veebik.vm.ee/estonia/kat_398/pea_172/281.html, s výjimkou loňského roku byl státní rozpočet vždy přebytkový a přebytkový je i odhad na tento a příští rok. Sociální pojištění, jehož součástí je i zdravotní pojištění, má zavedenu nepovinnou druhou složku (soukromou), kdy účast ve druhé složce automaticky snižuje sociální a zdravotní pojištění z 33% na 20%. Země má zavedenu jednu daň z příjmů, navíc stále klesající o procento za rok (dnes na úrovni 20%), jejíž součástí je možnost asignace části daní. Připravuje se úprava daňového systému, aby byl více „zelený“, tedy aby více zatěžoval čerpání přírodních zdrojů, ale aby celková úroveň se nezměnila. Co je ale zajímavé – tyto návrhy jsou k dispozici na internetu a podrobeny veřejné diskuzi. Koneckonců jedna z mála informací, které pronikla i do našich médií, byla o možnosti voleb elektronickou formou, která byla v Estonsku implementována první v Evropě.
Estonsko se nevyhnulo hospodářskému poklesu v tomto roce, hlubšímu než u nás. Ale i způsob, jakým se s ním vyrovnává, je hodný zaznamenání. Je to přesně v opačném gardu než u nás. Zatímco naše vedení podplácí voliče tím, že si půjčuje na udržování pracovních míst, podporu zemědělství a zvyšování platů ve státní správě, přebytky, které se v Estonsku nahromadily z předchozích let, jsou podle mých informací využívány pro podporu firem, které v této těžké době dokážou expandovat. Tedy jednoznačně prorůstává politika, jejíž výsledky se projeví v delším horizontu, zatímco nyní se mohou projevovat větším poklesem. Kontrolní otázka: která z těchto politik zakládá větší prosperitu v budoucnosti?
Samozřejmě důležitá je i míra zadlužení, vždyť od tohoto faktu se všechny úvahy počaly. Z https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2186rank.html vyplývá, že zatímco součet státních půjček (tím je zřejmě míněno i půjček municipalit a dalších složek státu) v ČR v tuzemské měně činí skoro 27%, v Estonsku je to pouze 5%. Uvažme ale též celkový veřejný a soukromý dluh v zahraničních měnách, který činí v Estonsku téměř 20 000 USD na obyvatele, zatímco u nás jen 8 000. To však nesvědčí jen o zadlužení státu, ale primárně o faktu, že v Estonsku bylo výhodné si půjčovat v cizí měně. Estonská koruna je od svého vzniku vázána fixním kursem na německou Marku, později na Euro. To je výhodné pro výrobu a obchod, protože se do cen nepromítá kursové riziko. Ale pokud jsou v zahraničí výhodnější půjčky, pak je výhodné jich využívat, protože kursové riziko se nepromítne ani do nich – a proto ten objem půjček v cizí měně. Tyto půjčky jsou však z hlediska obyvatel země mnohem méně nebezpečné než anonymní půjčky státu, neboť nemohou vést k jeho bankrotu, pouze k případnému uvolnění fixní vazby na Euro, ke znehodnocení úspor v estonských Korunách a zdražení půjček ze zahraničí. Pro člověka přicházejícího zvenčí, ze země s plovoucím kursem, to není až tak velké riziko. A kromě toho země se připravuje na přijetí Eura v roce 2012 (např. ceny jsou již dnes uváděny i v Eurech), poté se tento problém vyřeší sám.
Samozřejmě ne vše je ideální. V rozhovorech s Estonci jsem zaznamenal podobné rozčarování z politiky, s nímž se setkáváme i zde. V nedávné době se projevilo zvolením nezávislého kandidáta, stojícího mimo zavedené stranické struktury. Ale stále mám pocit, že podobné problémy leží na kvantitativně jiné úrovni.
Jak jsem uvedl, pokud by byla volba nové „vlasti“, jde o volbu primárně srdcem. Každý si vybere svou zemi podle svých preferencí. Snažil jsem se zdůvodnit, proč tu svou volbu srdcem vidím rozumnou i z hlediska ekonomického, které by mělo být primárním. V další části se podíváme na to, jaké jsou možnosti k takové změně, a to právě na příkladu Estonska.