Reklama
 
Blog | Igor Luhan

Proti stávce

Nebuďme jak ovce, snažme se proti stávce něco dělat - vždyť stávky v oblasti služeb veřejnosti (nejen v dopravě) jsou zvlášť odporné.

Boj proti stávce není o rozbíjení kanceláří odborových bossů, případně elektráren, do nichž si ulili peníze, jak se na internetu objevilo. Snažme se eliminovat stávku, jak to jde – kdo pojede autem, nechť vezme co nejvíce spolucestujících. Kdo může zůstat doma, ať je doma. To nejmenší je prostě si stávky a vyděračů, kteří jsou s ní spojeni, nevšímat jak to jen jde.

Abych jen pustě neteoretizoval, poslal jsem pražskému Dopravnímu podniku i provozovateli příměstských linek svou nabídku pomoci pro den stávky. Nabídl jsem se jako stávkokaz, zadarmo, vzal bych si na to s chutí dovolenou. Chápu však, že tomu brání předpisy, zatím mám řidičák jen na nákladní auto. Ale jako osobě s již dlouho platným ŘP kategorie C, bez ztráty bodů, s praxí mnoho let, by mi mělo stačit nějaké doškolení a jízdy – jako ostatním, co nastupují na pozici řidiče. Tak bych mohl nabídnout svou pomoc aspoň pro příští stávky. Dovedu si představit, že náklady na mé vyškolení by se mohly amortizovat tím, že nabízím práci zadarmo. Myslím si, že odpovědný hospodář by toto uspořádání mohl uvítat hned ze dvou důvodů – jednak proto, že náklady na mé vyškolení kromě postupné amortizace (během stávek) je možno vyžadovat na odborové organizaci jako náhradu škody. A také proto, že toto uspořádání by mohlo být zajímavé pro řadu podobně smýšlejících, takže počet stávkokazů by mohl být pro vedení dopravních podniků nejen pomocí, ale i zajímavým argumentem pro příští jednání.

Teď budu čekat na reakci. Nebude-li žádná, také to svědčí o postoji hospodáře. A pokud snad bude, a bude-li příznivá, pak slibuji, že budu na tomto blogu informovat – ať nás je příště co nejvíc, co si nenechají *** na hlavu, ale dokážou proti tomu něco aktivně udělat.

Reklama

 


A tuto část dopisuji po několika dnech. Jak jsem slíbil, informuji o odezvě oslovených dopravních podníků. Je to jednoduché – nebyla žádná. Stávka se sice nekoná, ale její hrozba zůstává. Jak se asi firmy připravují na příští hrozbu stávkou, jak vypadají krizové plány v těch firmách? A jaké zájmy má management – chce vůbec zajistit dopravní obslužnost (což je jeho role), nebo tiše sympatizuje s odboráři (a snaží se svou pasivní rezistencí, aby dopad byl co největší a aby firma byla co nejlépe vydíratelná)?